Moje profesní i osobní cesta se točí kolem jednoho tématu - přítomnosti, schopnosti být tady a teď. Pozornost totiž považuji za jednu z nejdůležitějších dovedností dnešní doby: ovlivňuje vztahy, emoce, rozhodování i to, jak celkově prožíváme život.

Než jsem se psychologii ve škole začal věnovat naplno, tři roky jsem učil na základní škole v Bašce. Chtěl jsem školní prostředí a vývoj dětí poznat zevnitř, ne jen z teorie — a právě tahle zkušenost mě nasměrovala dál. Další tři roky jsem tam pak působil jako školní psycholog a učil Základy psychologie a psychohygieny. Dnes jsem školním psychologem na ZŠ Planeta Montessori ve Frýdku, kde vedu osobnostní výchovu a souběžně individuálně pracuji s klienty, nejčastěji na regulaci emocí a pozornosti.

Mám magisterský titul v psychologii a zároveň procházím psychoterapeutickým výcvikem v psychodynamickém směru. Ten mě čím dál víc utvrzuje v tom, co považuji za úplný základ: že dítě se nedokáže uklidnit samo, když vedle něj není klidný a bezpečný dospělý. Ve své práci proto kladu důraz na vztah — na to, aby děti dostaly prostor i nástroje, jak porozumět sobě i lidem kolem sebe.

Vedle individuální podpory mě čím dál víc přitahuje prevence. Při práci s třídami i jednotlivci totiž vidím, jak moc dětem chybí místo, kde se mohou v klidu učit pracovat s pozorností, emocemi a vztahy. Právě odtud pramení i smysl celé Mivy a naše opora v polyvagální teorii — přesvědčení, že regulovaný vztah mezi dítětem a dospělým je to, na čem všechno ostatní stojí.

Svou profesní cestu vnímám jako přirozené propojení osobního života, získaných zkušeností i hlubokého zájmu o děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Jako maminka dvou dětí čerpám inspiraci nejen ze své práce, ale i z každodenního vztahu k vlastním dětem, který mi pomáhá lépe vnímat a chápat individualitu každého dítěte.

Svoji praxi jsem začínala jako asistentka pedagoga, kde jsem měla možnost intenzivně pracovat s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Tato zkušenost mě přivedla k dalšímu studiu a prohlubování odborných znalostí. Ve speciální pedagogice mě nejvíce oslovily oblasti logopedie, surdopedie, znakový jazyk a další alternativní formy komunikace.

Postupně jsem si rozšířila znalosti o různé diagnostické metody a terapeutické přístupy, které mi umožňují lépe porozumět dětem a hledat nové cesty, jak je co nejlépe podpořit v jejich rozvoji i každodenním fungování. Ve své práci se zaměřuji na podporu silných stránek dětí, posilování jejich sebevědomí a citlivé provázení na cestě k samostatnosti i pozitivnímu vztahu k učení. 

Vedle individuální podpory se věnuji také oblasti prevence, zejména rozšiřování povědomí o zdravotním postižení. K tomuto tématu mě přivedly rozhovory se žáky, během nichž jsem si uvědomila, že informovanost, zejména u mladších dětí, je stále velmi nízká.